Čich je ze všech smyslů právě ten, který nejlépe vyvolává vzpomínky. Když ucítíte určitou vůni, přenesete se v čase. Cítíte, jako byste znovu zažívali stejný okamžik. Ocitnete se v rozehrané a dávno minulé scéně. Čím to, že vůně má tuto schopnost okamžitě vyvolat vzpomínky na události, místa nebo osoby, na které byste jinak nepomysleli?
Bez ohledu na tendenci člověka podceňovat roli čichu v našich každodenních životech, pro většinu savců je čich nejdůležitějším smyslem. Příkladem, který je nám stále na očích, jsou psi. Díky čichu jsou zvířata schopná najít potravu, rozmnožovat se a dokonce komunikovat. Ačkoliv je jednou z nejstarších a nejdůležitějších částí mozku, naše neschopnost plně si uvědomit význam čichového systému vyústila v to, že je jeho funkce obklopena mnohými otázkami. Jak funguje? Jak identifikujeme pachy? Jen některé otázky z dlouhého seznamu.
Uvnitř Vašeho nosu na úrovni očí je malý kousek tkáně obsahující miliony nervových buněk. Pachové receptory (čidla) se rozprostírají na těchto nervových buňkách. Každý z receptorů rozpoznává několik pachů, a stejně tak jeden pach může být analyzován několika receptory. Tyto podobné kódy způsobují to, že různé kombinace několika z tisíce receptorů nám umožňují rozpoznat na deset tisíc různých pachů. Linda Buck, profesorka na Harvardu, vyslovila analogii k tomuto systému: „Písmena jsou také užívána v různých kombinacích, aby vytvořila jednotlivá slova. A dokonce stejná slova mohou v různých spojeních vytvářet odlišné nálady…“
Přenesený signál musí být porovnán s tím, co je již uloženo v paměti, abychom byli schopni říci, zda je nám vůně příjemná, co právě cítíme nebo které ze známých vůní je to, co právě cítíme, nejvíce podobné.
Důležitou věcí na čichovém systému je, že informace cestuje jak do limbického systému, tak do mozkové kůry. Limbický systém je primitivní částí mozku, v níž se řídí emoce, paměť a chování. Naproti tomu mozková kůra je vnější část mozku, která má co do činění s vědomým myšlením. Kromě těchto dvou oblastí informace také putuje do chuťového centra k vytvoření pocitu chuti. Vzhledem k tomu, že čichová informace se dostane k primitivní i komplexní části mozku, ovlivňuje naše jednání mnohem více, než si jen umíme představit.
Další zajímavou otázkou je, proč vůně hrají tak silnou roli ve vyvolávání vzpomínek. I přes naše přesvědčení, že zrak a sluch jsou nejdůležitějšími smysly pro naše přežití, z evolučního hlediska je právě čich jedním z těch nejdůležitějších. Rozeznáme od sebe jídlo, upozorní nás na jed; čich je smysl, který užívají takřka všichni ostatní savci. Má zásadní roli a není tudíž divu, že je jednou z nejstarších částí našeho mozku. Trygg Engen, profesor psychologie na Brown University uvádí, že vůně slouží jako „rejstříkové heslo“, které nám umožní rychle načíst některé vzpomínky z našeho mozku. Tato primitivní a zároveň zásadní role je pravděpodobně důvod, proč pachy vyvolávají vzpomínky více než to, co vidíme a slyšíme.
Profesor Engen dále pokračuje ve snaze vysvětlit vztah čichu a paměti. Jeho kontroverzním názorem je, že to, jak vnímáme pachy, je výsledkem výchovy (získaných informací), nikoliv nějakou přírodně danou skutečností (nurture not nature). Říká, že v základu jsou všechny pachy neutrální, a to, jestli je zápach příjemný nebo nepříjemný má co do činění se stavem, v jakém pach vnímáme. Z toho vyplývá, že jakmile ucítíme pach, vyvolá v nás určitou vzpomínku, která je s tímto pachem spojená.